Historie silnic 

Silnice jsou pozemní komunikace, které umožňují pozemní nekolejovou dopravu. Při výstavbě silnic se často překonávají různé terénní překážky, které jsou řešeny mosty, tunely, náspy, apod.

Kdy vlastně začaly první silnice vznikat? Možná se podivíte, ale první silnice začaly stavět už starověké civilizace, z nichž nejvýznamnější jsou dlážděné silnice římského impéria (kupříkladu Via Appia, kterou nechal zbudovat římský cenzor Appius Claudius Caecus roku 312 před naším letopočtem.) Tehdejší pozemní komunikace sloužily hlavně k rychlým přesunům vojsk, dobytka, vozů, a sloužily k obchodování. Byly vlastně základem pro rozvoj říše římské a některé jejich trasy zůstaly částečně dochovány dodnes. Římskou silniční infrastrukturu tvořilo údajně 400 tisíc km, z čehož téměř čtvrtinu vytvářely silnice zpevněné (nesmíme zapomínat, že impérium se rozkládalo na třech kontinentech; známé přísloví „Všechny cesty vedou do Říma“ má tedy své opodstatnění). Postupem času vznikalo stále více pevných vojenských silnic. Již tehdy se přes řeky stavěly mosty, upravovaly se kopce a zasypávala údolí, aby vznikaly co nejkratší a pohodlné komunikace k propojení Říma se všemi provinciemi impéria. Minimální šířka cesty byla v té době stanovena na 2,4 metru.

První silnice, anebo spíše přepravní cesty, byly tvořeny udusanou zeminou. Koncem 18. století používali stavitelé silnic kámen, štěrk, písek a vodu jako pojivo. Tehdy nechal vystavět John Metcalfe v Yorkshire v Anglii cca 180 kilometrů silnice ze tří vrstev – velké kameny, vyhloubený silniční materiál a vrstva štěrku; ty zajistily dokonalé odvodnění silnice.

obr. pixabay.com

V 19. století se nejprve stavěly silnice štěrkové – asfalt totiž upadl na poměrně dlouhou dobu v zapomnění. Průkopníkem a zakladatelem novověkého asfaltového průmyslu byl Francouz Léon Malo, a to kolem roku 1860; tehdy se však asfalt využíval zejména při výstavbě obydlí.

Od 30. let minulého století – v souvislosti s rozvojem automobilové dopravy – byla preferována výstavba silnic dlážděných. Tehdy se začínají objevovat už i dálnice: první byla italská dálnice Autostrada dei Laghi, poté následovaly německé dálnice z betonu, jež nechal vybudovat Adolf Hitler. V padesátých letech 20. století vznikl Mezistátní dálniční systém D. Eisenhowera ve Spojených státech. V současné době je ve výstavbě Celoevropská dálniční síť.

A jak to tedy bylo s asfaltem na výstavbu silnic?

Používání asfaltů pro stavební účely bylo běžné již ve starověku v místech povrchových nalezišť přírodních asfaltů, a to bylo především na Blízkém a Středním východě. Asfalt se využíval jako spojovací tmel pro zdivo, místo malty, na spojování kamenných desek při úpravě cest a jako izolace proti vodě – často se pojil s hlínou a slámou. Pozůstatky některých takových staveb se dodnes zachovaly – jejich stáří se odhaduje na 6000 let. Přírodnímu asfaltu se říká bitumen, což je překlad z hebrejštiny.

Kolem roku 1700 se začal namísto přírodního asfaltu používat kamenouhelný dehet (tér), a to opět hlavně jako hydroizolace. Později se zjistilo, že dehet je zdravotně závadný (nesmí se používat v interiéru), a tak byl nahrazen oxidovaným ropným asfaltem. Jak je z předchozího textu patrné, prozatím se asfalt používal k jiným účelům, než na stavbu silnic.

První litý asfalt vznikl a začal se používat ve Francii – roku 1824 na Champ Élyseés byl použit na chodníky, v roce 1835 pak byla v Paříži postavena první cesta s asfaltovým povrchem. Ani v Německu a Rakousku nezůstávali pozadu, ve Vídni bylo první asfaltování provedeno roku 1872 – litý asfalt se tam využíval na chodníky nejprve rovněž na chodníky. Roku 1872 se začalo asfaltovat i v USA – New York 1872 a Washington 1877.

obr. pixabay.com

Je zřejmé, že asfaltování silnic se rozšířilo souběžně s rozvojem automobilismu. Jednak byly zapotřebí kvalitní komunikace a vozidla potřebovala víc a víc benzínu a při jeho výrobě z ropy vznikal odpad dále nedělitelné frakce – asfaltu. Dodnes se téměř veškerý asfalt vyrábí z ropy frakční destilací.

S historií silnic se u nás můžete setkat v Muzeu silnic ve Vikýřovicích na Šumpersku, které bylo založeno roku 2005. Naší silniční historii je tu věnována stálá expozice. Jedna její část patří životu a dílu bratří Kleinů, již byli staviteli silnic, mostů a železnic.

Ve sbírkovém fondu Muzea je evidováno přes 1,5 tisíce sbírkových předmětů a muzejní knihovna obsahuje na 500 publikací se silniční tématikou. Zájemcům o silniční historii je zpřístupněna muzejní badatelna, a to celoročně. Vedle stálých expozic jsou tu průběžně instalovány tématické výstavy a konají se tu i tématické přednášky.